Hodiny ukazují devátou ranní, nastupuji do vlaku a v očekávání unikátní e-sportové atmosféry se semnou souprava rozjíždí. Směr? Svitavy! V rozjíždějícímse voze procházím uličkou mezi sedadly a hledám si nějaké klidnější místo. Procházím prvním vagónem a přitom míjím partičku kluků. Za sebou už jen slyším “ten ho dajvnul tyvole” a hned na to “prosimtě, to umím taky, stačí picknout yasua”. Říkám si, to je ale náhoda, potkat zrovna lidi, kteří mají pravděpodobně namířeno také do svitavské Fabriky. Jelikož jsem měl podezření, že majitel onoho druhého hlasu z pozadí je yasuo main, raději jsem pokračoval do dalšího, poněkud plnějšího, vagónu. Už když se otevírají dveře, slyším ženský hlas: “A Herdyn letos nehraje?”. Už trochu větší skupinka e-sportových fandů tu totiž rozjíždí konspirační teorie o tom, kdo to dnes vlastně vyhraje. “Jestli někdo porazí eSubu, tak se po……”, ozývá se z dalšího sedadla. “Tam hraje Sheriff, ne?”, ptá se ostatních poněkud zmatený fanoušek, který si chudák myslel, že jede přímo na play-off LCS.

Právě tohle byl moment, kdy jsem si plně uvědomil, že tentokrát se nezúčastním nějaké lokální e-sport mini-akcičky. Vždyť on je sakra ve hře slot do evropské soutěže! Však o něj bude bojovat profesionální tým! Otevírám appku Google maps a se strachem v očích se ujišťuji, že se pořád nacházím na území českém. Během toho, co se snažím všechno tohle uvnitř sebe nějak urovnat se z vlakového reproduktoru ozývá “Svitavy”. Zvedám se, házím batoh na záda a vnitřním hlasem město gamingu vyzývám “Tak pojďte Svitavy, chci vidět ten nářez”.

Po krátké cestě po svých a trochu delším stání ve frontě se konečně dostávám mezi stěny Fabriky. Ty stejné stěny, které tu viděly eSubu několikrát padnout. Ty stěny, kolem kterých prochází samozvaný král gamingu. A přesně ty stěny, mezi kterými započne cesta prvního českého týmu za evropským úspěchem. Husí kůže…Když na chodbě vidím, že se svitavský kotel vypořádává se svým prvním kebabem, vím, že mám ještě chvíli na projití různých stánků v meziprostorách e-sportové svatyně. Těch bohužel letos není mnoho a tak jako zkušený veterán spěchám zabrat velice cenné místo na tribuně. Později se ke mně přidává i svitavský kotel, již s plným žaludkem.

Konečně jsou představeny týmy, které se o přízeň fanoušků utkají v prvním semifinálovém klání. Majestic Lions se pokusí o zázrak a vyzvou favorizovanou eSubu. Kluci z ML bohužel naráží hned v prvních minutách do betonové zdi a ujišťují diváky, že zázraky se skutečně dějí jen v pohádkách. Za stavu 0:2 odmítají i podanou ruku od eSuby, jež pojala rozhodující zápas jako exhibici a prohodila posty mezi téměř všemi svými hráči. Support v jungli? No problem. Konec přichází i potřetí velmi rychle a eSuba své zahřívací kolo vítězí 3:0.

Splnit nelehký úkol do Svitav přijeli i borci z Dark Tigers. Vyzvat totiž musí vynikající sestavu se silnou organizací za zády. eXtatus svůj optimismus neskrývá a už v předzápasových rozhovorech zmiňuje jednoduché vítězství. I když nepozoruji tak jednostrannou hru jako v předchozím semifinálovém duelu i tak přichází, bohužel pro DTG, strmý pád. Červená lavina těží ze své tvrdé přípravy a přisvojuje si vítězství čistou sérií 3:0.

To je moc i na svitavský kotel, který si zaslouženě odchází zaplnit žaludek před finále. O přestávce probíhá již tradičně přehlídka cosplayerů. Některé kostýmy znám už z minulých “Finals”, avšak jejich detailní a téměř autentické zpracování mě nikdy nepřestane udivovat. Určitě by nikoho nezklamalo, kdyby i cosplay dostal na show více prostoru. Každou přestávku vyplňuje pořadatel také rozhovorem se zajímavou tváří domácí scény. Přilákat se podařilo snad každé velké jméno a tak na chodbách běžně potkáváte třeba Sheriffa, Freeze, dokonce i Herdyna. Finálová bitva je ještě o chvíli oddálena a tak moje kroky směřují na čerstvý vzduch. Tam poprvé spatřuji vůz České televize a hlavou mi zase probíhá “Tak tohle bude zatraceně velký!”.

Blíží se osmá hodina večerní, tedy oficiální čas zahájení finále. Vracím se na své místo do zaplněné Fabriky. Světla v sále se utlumují, zbývá minuta do začátku. Na plátně se objevuje odpočet a každý v sále už tuší, že po jeho doběhnutí se bude psát historie domácího elektronického sportu. Vizuálně skvěle zpracovaná show pokračuje svým vyvrcholením a všechny diváky v sále i doma u obrazovek vítá známým hlasem Petr “Xnapy” Jirák. Svitavský kotel začíná burcovat týmy k co nejlepšímu výkonu a ten, kdo ještě může, podporuje svého favorita hlasitým fanděním.

Hráči eSuby, tentokrát plně soustředěni a s kamennou tváří, vyráží vstříc naplnění svého osudu. eXtatusu se chvílemi daří držet s eSubou krok, bohužel vždy když už to vypadá na zvrat zápasu ve prospěch červených, přichází nelítostně ledová sprcha modré krve. Každému fanouškovi, který přijel společně s eSubou dobýt Čechy i Evropu, musí srdce plesat. To, co se dnes ve Vyvolávačově žlebu odehrává nechápe snad ani velký Baron Nashor. Skóre 2:0 opět svítí pro eSubu. Když v tom přichází na stage Herdyn a střídá Cekutku na postu toplanera eSuby. “Chce snad eSuba třetí hru darovat soupeři?”, dotazují se sami sebe nevěřící fandové. Po chvilce zmatků na křeslo usedá opět Cekutka. Situaci musí nakonec objasnit komentátor Xnapy, který vyjasňuje obecenstvu, že šlo pouze o aprílový žertík. Třetí hra v podstatě končí dříve než začíná a o vítězi je rozhodnuto. První český profesionální tým si jde pro pohár vítězů na prvním, můžeme říci profesionálním, českém turnaji. Svitavský kotel je u vytržení a diváci skandují jméno vítěze.

Ještě větší šok nastává druhý den. Snad v každém známém domácím mainstreamovém médiu se hovoří o domácím turnaji v League of Legends! Reportáž ČT 24, rozhovor s pořadatelem turnaje na Seznamu. Div mi slza neukápne, stejně jako když jsme vyhráli Global Games v Hearthstonu, opět je to všude samý e-sport. A tak to má být!